BENÁTECKÝ POHÁR

O uplynulém víkendu se v Benátkách nad Jizerou odehrál první tuzemský turnaj sezóny. Protože je systém českého badmintonu neúprosný, jednalo se rovnou o nejvyšší úroveň českých turnajů, takzvané „áčko“. Neohroženě se na něj vypravila i skupinka kladenských hráčů. Ne tedy, že bychom měli nějak zvlášť natrénováno, ale protože nám drzost nechybí, rozhodli jsme se trochu potrápit svaly, klouby i mentální síly.

Turnaj rozehrál Petr Hohenberger už v páteční kvalifikaci. Prohrané finále jeho nalosované kvalifikace jsem sice neviděla, ale v sobotu přicestoval na čtyřhru s Jardou v dobré náladě, a tak věřím, že si prohru příliš pod kůži nepustil. Jardovi Holečkovi se stala osudným druhá kola všech disciplín - škoda prohraných třetích setů v obou čtyřhrách.

Já jsem se pro Danovu neúčast musela poohlédnout po náhradním mixérovi a protože moje volba padla na osvědčené trumfy Petra Hoška, těšila jsem se na motorleťáckou křížovanou. Bohužel naše krasojízda skončila dříve, než bychom si byli přáli – hned v druhém kole nás dost nekompromisně ze hry vyřadili benátečtí Indonésané. Zklamání se však nekonalo – kdo nic neočekává, není zklamán. A já jsem pro tento víkend příliš vysoká očekávání opravdu neměla. O to víc jsme samy sebe překvapily po třech prozevlených letních měsících s podobně smýšlející Martinou, se kterou jsme se přes jeden nevyzpytatelný, druhý mladý a nadějný a třetí hvězdný pár dostaly až do finále dámské čtyřhry. Tam jsme nestačily na sestry Pilařovy, které už začínají být takovou naší benáteckou klasikou.

No vida…hrálo se pěkně, placka je doma a ani to zas tak moc nebolelo. Nebo alespoň ne víc, než obvykle, tedy moc a až dodnes.

autor: Monika Erbenová