Dobytí Berlína

Na Velikonoční víkend připadl letos termín konání Victor Junior Cup 2013, turnaje pro kategorie U11 až U26, který hostí německá metropole Berlín. Turnaje se tentokrát zúčastnilo 500 hráčů a hráček z 94 evropských oddílů a nechyběli jsme mezi nimi ani my. Rozhodnutí zúčastnit se tohoto badmintonového šílenství hodnotím dnes jako přínosné. Naši svěřenci zde dostali možnost konfrontace s mezinárodním badmintonem, odehráli spoustu dobrých utkání, přivezli si domů mnoho zkušeností k nezaplacení a v neposlední řadě vybojovali několik míst na stupních vítězů.  Abychom byli konkrétní, tak dvě zlata, pět stříber a čtyři bronzy. To vše zní idylicky, ale rodilo se to ve velkých bolestech. Všechno jako by se proti nám spiklo. Ale popořádku. Na tento megaturnaj bylo nominováno třináct hráčů a hráček našeho klubu a čtyři dospěláci z řad rodičů se uvolili dozírat na zdárné účinkování našich miláčků. Pavel Morávek, Quido Hartman a já jsme se ujali role řidičů a kdo měl zájem o zelňáky, mohl bez obav říci Daně Morávkové.  Vše bylo vymyšleno dobře. Abychom se nemuseli starat o nic jiného než o hraní, objednali jsme si dopředu spaní, jídlo a doplnění některých našich hráčů v párových disciplínách cizími hráči. Organizátoři vše přislíbili, o ceně nebylo nutno licitovat, prostě pohoda. Když jsme cestu plánovali, ani ve snu by nás nenapadlo, že na přelomu března a dubna bude sněžit. A to se ukázalo jako dost zásadní okolnost. Odjezd byl stanoven na pátek 29. března v 5:00 hodin. V noci ze čtvrtka na pátek však začal padat sníh, do rána napadlo několik centimetrů a padat nepřestal po celou dobu naší „polární expedice“. Přesně dle hesla, že i cesta je cíl, jsme si dobrodružnou cestu na západ „užili“. Naštěstí se nám podařilo skloubit bezpečnou jízdu na sněhem pokrytých silnicích s časem prezence na propozicích a do Berlína dorazili po pěti hodinách jízdy. Jak se letos již stalo zvykem, zase jsme cestovali světelnou rychlostí, takže mě přestala bolet hlava a oči hnedka po večeři. Super.

Max Schmeling Halle, hala ve které jsme trávili veškerý čas.

Bohužel se naše skupinka musela rozdělit, protože každá věková kategorie hrála v jiné hale. Tak tomu naneštěstí bylo i ostatní dny.  Jako trenér jsem se snažil přebíhat z jedné haly do druhé a zpět, ale bylo nemožné vidět všechny naše hráče v akci. Ještě rychlá prezence, zaplatit startovné, ubytování a jídlo dle objednávky a jdeme na to. Miluji německý smysl pro pořádek. Všechno jak má být. V pátek byl na programu mix. V kategorii U11B nám udělal velkou radost Michal s Adélkou, kteří si celkem s přehledem poradili se všemi soupeři a vybojovali turnajové prvenství. 

Ještě lépe to dopadlo ve druhé hale, kde se do finále U13B dostala Sonja se „svým Dánem“ proti Adéle a „jejímu Dánovi“. Nakonec byli ve třetím setu o kousíček šťastnější Sonja a Andras.  To byl začátek z říše snů. Bohužel se to pak nějak zadrhlo. Kryštof s Anežkou sice postoupili ze skupiny, ale prohráli hned v prvním kole pavouka. Verča se svým partnerem těsně neprošla do semifinále. Oldovi s Jovčou , Láďovi s Mirkou a Pavlínce se postoupit ze skupin už nepodařilo. Ale i tak dvě zlata a stříbro na úvodní den bylo více, než jsme čekali. 
Po bleskové sprše jsme se přesunuli do místa spaní, kde se nám naskytl pohled na lidské mraveniště. Při pohledu na beznadějně přeplněnou školní tělocvičnu, jsem si vzpomněl na kreslený vtip od Urbana, kde pořadatelé prodali lístky i na trestnou lavici. Nezbylo nám nic jiného, než se uchýlit na noc do šaten. Co se jevilo na začátku jako katastrofa, ukázalo se později jako nesporná výhoda. Zatím co se naši hráči připravovali v soukromí na další den, dole pod námi probíhala hromadná párty ještě dlouho po druhé hodině ranní. Venku stále sněží.
Den druhý – prezence v 7:30. Naši hráči vyspinkáni do růžova, zatím co jsou ti ostatní mírně řečeno nevyspalí.  Jako první ze všech účastníků jdeme na snídani, kde je možno využít dopředu objednaných služeb co hrdlo ráčí. Život je báječný!  Již od rána se množí dotazy z řad ostatních českých účastníků, zda bychom se s nimi nechtěli podělit o naši šatnu. Nechtěli! Sobota je zasvěcena dvouhrám na všechny způsoby. Postupně se základními skupinami a prvními koly pavouků prokousávají, a do nedělních semifinálových zápasů postupují v U11A Michal, v U11B Adélka, v U13B Sonja a Adéla, v U15B Anežka a Verča a v U17B Honza a Olda. Soutěž bohužel končí pro Láďu, Mirku, Jovču, Kryštofa a Pavlínu. Suma sumárum o medaile ve dvouhrách bude hrát osm našich hráčů, a to se nečekalo.  Přes úspěchy na kurtech ve mně začíná hlodat červíček pochybností o německém pořádku. Nevím, kde udělali soudruzi chybu, ale ve dvanáct hodin se mi komisní Němka v bufetu snaží sdělit nepříjemnou zprávu. Nerozumím německy, ani anglicky, pak ani rusky. Nechci rozumět! Nakonec se se mnou přestane bavit a mě dojde, že její rozhodnutí je konečné. Žádný oběd jsme si podle ní neobjednali a taky nedostaneme. Doklad o zaplacení nic neřeší, což je nepříjemné jak po stránce finanční, tak hlavně z důvodu toho, že mezi zápasy jsou tak malé přestávky, že prostě nemůžeme posílat hráče po jednom, aby si někde něco koupili. Zatracenej německej bordel! Naštěstí se mezi hráči objevují skryté rezervy z domova a do večera přežijeme. Další ránou je sdělení, že stání u haly je placené. Při pohledu na naše německé soupeře krmící bezedný parkovací automat, si s tím poradíme po česku. Prostě odjedeme pryč od automatu. Sehnat volné stání v centru Berlína není snadné, ale po pár minutách se nám to nakonec daří. Vítězství českého volnomyšlenkářství nad německým pořádkem. Večer vyrážíme do pizzerie a doplňujeme energii. Všimli jste si, že italština zní mnohem lépe než němčina? Vracíme se do mraveniště a blahořečíme nápad spát v šatně. Venku stále sněží.
Den třetí – neděle. Vstáváme v 6 hodin a změna času, která v noci proběhla, doléhá i na nás. Do růžova jsem maximálně otlačen.  Bleskově balíme a přesouváme vše do aut. Po zaparkování v těsné blízkosti haly (ani v Německu není ve svátek třeba za stání platit) dorážíme do bufetu opět první, tentokrát bohužel ještě před obsluhou. Náš plán rychle se najíst a jít se rozcvičit a rozehrát bere za své. Po pár minutách „moje Němka“ doráží a začíná pomalu připravovat snídaně.  Když jsme uprostřed jídla, vyhlašují Michalovi a Adélce zápas. Oba shodně vyplivávají poslední sousto a rozcvičku musí zvládnout při úprku na své kurty. Já s Danou a Pavlem jsme jim v patách. V očekávání věci podobných se do druhé haly urychleně přesouvají i děvčata z U13 a U15. Hráči starších kategorií a již vypadnuvší mažou tousty jak o život. Nakonec odnášejí z bufetu snídani i oběd asi pro dvacet dřevorubců. Přece jim ty éčka za obědy nenecháme!  Je to tady. Michal bohužel na vytáhlého Dána nestačil a je odsouzen k boji o třetí místo. Zajímalo by mě, čím ty Dány krmí. Adélka svoji soupeřku přehrála a postoupila do finále. Ve druhé hale postupně prohrávají Adéla, Anežka, Verča, Honza i Olda. Jediná, kdo napodobila Adélku, je její sestra Sonja. Čí jsou to děti? Po včerejším namlsání jsem čekal, že jich ve finále bude aspoň polovina. Zápasy o třetí místo svedly dohromady Oldu proti Honzovi a Anežku proti Verče. Šťastnější byli ti prvně jmenovaní, i když třísetová bitva děvčat byla neobyčejně zajímavá. Adéla své soupeřce nedala nárok a vybojovala pro nás třetí místo v U13B. Michal si zopakoval zápas s německým soupeřem. Ve skupině s ním prohrál na dva sety, tentokrát jeden vyhrál, ale na víc to nestačilo. Nutno podotknout, že ač skončil mimo stupně vítězů, byl jediným, kdo startoval v elitní A skupině, a předvedl v Berlíně asi nejkvalitnější výkony. Finále. Sonja byla své soupeřce vyrovnanou partnerkou jen v prvním setu, který prohrála 16:21. Ve druhém už se smířila s druhým místem a výsledkem 6:21 ukončila své účinkování ve dvouhrách.

Adélka se ve finále utkala se svou velkou rivalkou z Liberce. První dva sety byly vyrovnané a žádná z hráček si nevypracovala větší bodový náskok. V prvním setu byla šťastnější Adélka, ve druhém Soňa. Rozhodnout tedy musel třetí set, ve kterém se paní Štěstěna otočila ke Kladnu zády a výsledkem 23:25 získala Adélka také „jen“ stříbro. Na všem je potřeba hledat něco dobrého, snad se tedy aspoň ségry nebudou hádat.

I po prohraných finálových zápasech je nálada na palubě i v podpalubí výborná.

Sotva jsme osušili slzičky po prohraném finále, začaly čtyřhry. Jestli byli doteď k organizaci tu a tam nějaké výhrady, to co předvedli pořadatelé se čtyřhrou, považuji za naprostou hovadinu. Co pozitivního mám najít na spojení kategorií U11 a U13, nebo na vytvoření velkého počtu tříčlenných skupin, z nichž postoupí pouze jeden pár? Michal, hrající v páru s českobudějovickým Honzou Janoštíkem, svedl v semifinále marný boj proti skvělým Dánům. Následně si kluci spravili chuť v boji o bronz, kde porazili podruhé v turnaji Zelinku s Janouškem. To bylo maximum, na co v kategorii U11A měl.

V kategorii U13B jsme, díky spojení kategorií U11 a U13, měli hned tři páry. Každý byl v jiné pozici. Sonja s Adélou byly po výsledcích ze dvouhry a mixu v roli favoritek. Do finále se dostali celkem v pohodě, ale finále odehrály mizerně. V prvním setu měly značnou smůlu, protože všechny hraniční nebo sporné míče vždy padly do jejich kurtu. Ve druhém setu pak rezignovaly na jakýkoliv odpor a po výprasku 2:21 byly rády, že je konec, ale stříbro se počítá.

Pavlínka ve dvojici s „Dánskou Julií“ mohla jen překvapit a to se jí postupem do semifinále povedlo. Tam pak svedla marný boj proti Adéle a Sonje, a tak soustředila své síly na boj o třetí místo. Ten bohužel těsně prohrála, nicméně výsledek z říše snů. Poslední zástupkyní BaC Kladno ve čtyřhře dívek U13B byla Adélka ve dvojici s teplickou Kájou Fišerovou, tam byl, vzhledem k mladí hráček a „nepatrné“ výškové nevýhodě,  vyhlášen cíl přežít bez úhony na zdraví. To se povedlo. Každé jejich utkání bylo středem zájmu početného publika, které je odměňovalo bouřlivým potleskem za každý vybojovaný bod. Definitivně si obecenstvo získaly, když naprosto senzačně porazily Dánský pár složený ze dvou snad nejvyšších hráček U13. Opravdu by mě zajímaly dánské stravovací návyky. Ale ani tato výhra společně s vítězstvím nad jedinou dvojicí U11 ve skupině na postup nestačila.

Holky bojovaly statečně a z nepřízně pořadatelů si nic nedělaly. Výhra nad Dánkami potěšila.

V kategorii U15B skončila spanilá jízda Anežky a Verči až ve finále, kde svým soupeřkám jen těsně podlehly. Poslední pódiové umístění na turnaji pro náš klub. Kryštof s Honzou sice za skupiny postoupili, ale stopku dostali již v prvním kole pavouka. Láďa s Oldou a Mirka s Jovčou už ze skupin nepostoupili. I když výhra děvčat 30:29 v prvním setu prvního zápasu se málokomu povede za celou karieru. To byla tečka za turnajem v Berlíně. Někteří z nás se jí ale už nedočkali.

Bože, přestalo sněžit! Rychle zabalit a domů, než znovu začne! V půl deváté večer opouštíme halu a vydáváme se na cestu k domovu. Po ne úplně ideální předešlé noci a po maratonu zápasů v hale to bude hodně dlouhá noc. Naštěstí se počasí částečně umoudřilo, dětí spí a cesta rychle ubíhá. Na českých hranicích začíná moje spolucestující Mirka usínat a Red Bull přestává účinkovat. Začíná znovu sněžit. Naštěstí náš bavič Pavel neustále pokračuje v radiovém vysílání country. V Kladně vysazuji všechny spolucestující a pospíchám do pelíšku. Na cestě z Kladna do Kačice se dvě zbylé děti v autě stačí dvakrát pohádat. Pro Boha, čí jsou to děti? Je půl třetí ráno.
Závěrem bych chtěl všem hráčům poděkovat za vzornou reprezentaci klubu a bezproblémový průběh polární expedice, všem zúčastněným rodičům za nervy jako provazy a prohlašuji Berlín za dobyté území! Tak zase za rok přátelé.

Marek