GP B MOST

O víkendu se konal turnaj dospělých Grand Prix kategorie B v Mostě. Turnaj byl pro nás dva zástupce BaC Kladno Dana Skrčeného a Moniku Erbenovou premiérový v několika ohledech. Hráli jsme poprvé v rekonstruované hale, ve které se uskuteční únorové MČR jednotlivců, poprvé jsme na tento turnaj jeli a již padal sníh, první sníh na turnaji jsme zažívali každoročně až na Hradeckém Lvu (další turnaj série B), poprvé jsme hráli v deblech s jinými partnery a bohužel jsme jedno poprvé již po čtvrté nezažili. Na turnaj se sjela široká republiková špička a v příjemném prostředí zrekonstruované haly se turnaj pomalu rozjížděl, když jsme do něj zasáhli i my s Mončou v mixu. Poslední rok se nám nedaří přecházet přes první kola turnajů, tak jsme byli zvědaví, jak dopadne tento turnaj. S ohledem na uvedené skutečnosti jsem si ani nebalil moc triček, za to jsem si vzal první díl knihy Hra o trůny, že konečně smysluplně využiji volný čas na turnaji. Netušil jsem, jak jsem se mýlil. Trička začala pomalu docházet, a protože čas je relativní, tak ve chvíli, kdy jsem se snažil začíst do děje, tak jsem byl bez varování opakovaně vyzván na utkání. No přiznám se, že mi to ani tak nevadilo. Nejdříve jsme si zahráli s Janem Machačem a Terezou Appelovou. V tomto utkaní jsme soupeřům ukázali, že výměna prasetem nekončí a v klidu se hraje dálJ. V dalším zápase jsme si letos zahráli podruhé proti Michalu Hamáčkovi a Anně Fričové, kde jsme zjistili, že samo to vyhrát nepůjde a stále mám problémy rozeznávat kluky Hamáčka a HubáčkaJ.  No na naše poměry vyhrát 2 zápasy byl neuvěřitelný zážitek, následovalo čtvrtfinále. Ve čtvrtfinále jsme se utkali s dvojicí Jana Nejdlová a Jan Slatinský. Janča Nejedlová ví, jak má správně motivovat soupeře, když mi v klidu oznámila, že nás pošle na výlet, skromností mou vlastní jsem jí odpověděl, že provedu změnu taktiky ohledně zápasu extraligy (vyhráli jsme nad Jančou a Honzou 2:1) a vynechám nepovedený první set a dáme je na dva sety. Musím přiznat, že nevím moc jak, ale vyšla mi předpověď. Zápas byl příjemný, bojovný a je vidět, že na sobě oba pracují. Vyhráli jsme 2:0 a podívali jsme se do semifinále. Pořadatelé, bodří to chlapci, my s ohledem na můj věk a neustálé dotazy na sdělení termínů odehrání našich utkání oznámili, že další utkání odehraji až za 4hodky. S ohledem na štěstí s tolika vyhraných utkání a dokonce i za jeden turnaj, jsme vyrazili trávit čas jídlem v pohodlné restauraci s měkkými sedačkami. Před odchodem na jídlo jsem Monče říkal, jestli nemám říct pořadatelům, kde budeme, ale říkala, že je to zbytečné, že máme 4hodiny na jídlo a při použití tournament systému, je čas zápasu pevně daný. Po dvou hodinách spokojeného jídla a odpočinku, nás vyhledala Mirča Růžičková, že už máme 15 minut hrát. Rychle jsme zaplatili a vrhli jsme se na soupeře. S ohledem na jídlo a celkový stav z nepřípravy, se vrhli Milan Karas s Verčou Úblovou spíš na nás. Opět se dostavil známý pocit z posledního roku, který byl podpořen výsledkem z prvního setu z pohledu soupeře 21:8. Ve druhém setu došlo z naší strany ke zlepšení, ale koncovka s řadou chyb přinesla soupeři stav 20:16 a 4 matchbally a na podání mě. Tak těžkou ruku při podání jsem dlouho neměl, ale co můžete za tohoto stavu ztratit, krom zápasu nicJ. Jednou nás zachránila páska, pak asi badmintonový šaman a najednou z toho bylo 22:20 pro nás. Zlomilo se vše a ve třetím setu jsme kolegiálně vrátili soupeřů skóre 21:8 z prvního setu a mohli se radovat z finále.

V deblu jsme s Petrem Hoškem hráli svůj první turnaj. Společné zápasy jsme odehráli možná před 3 lety na jednom soustředění, tak na nás nebyl žádný tlak z výsledku. Jenom jsme si chtěli dobře zahrát a ukázat Márovi Tellerovi, že je třeba se uzdravit, protože jak říkal Petr „koho najdu na ulici, s tím vyhraju :)“. Od prvního zápasu, kdy se nám podařilo příjemně rozehrát a sladit naší představu o deblu proti dvojici Tomáš Krajča a Miloslav Beznoska jsme pokračovali v turnaji dál. Ve druhém utkaní proti Adamu Hobzikovi s Kubou Vitverou jsme uplatnili taktiku-v závěru hrát jen „prasata“ a také jsme zvítězili. Dokonce jsem byl Kubou nazván „prasákem“, ale chápu, šlo jich tam 6 za sebou, tímto se ještě jednou omlouvám :). V semifinále jsme se nezalekli nejvýše nasazené dvojice, ale myslím, že byli kluci Lukáš Kurz s Michalem Netíkem i výškově nejvyšší dvojice na turnaji a způsobem nátlakových kraťasů jsme vyhráli a dostali se do finále. Trička mi došla už dávno, ale říkal jsem si, že to se mnou parťáci druhý den ve finále přižijíJ. První utkání dne před publikem čítajícím celkem 8 diváků a to díky souběžně konanému soustředění SCM Severních Čech jsme nastoupili v mixu proti Peťovi Hoškovi s Šárkou Křížkovou. Finále nebylo z naší strany úplně ono, přeci jenom můj rozjezd už je pomalejší a od začátku se nám moc nedařilo. První set jsme udělali moc chyb a prohráli jsme 21:16. Ve druhém setu jsme bojovali o každý míč a set se dostával do své koncovky. V té se Petrovi podařilo zahrát dvě „haluze“, které zapadly, kam měly a tím stanovil konec našeho snu o celkové výhře na tomto turnaji. Petr s Šárkou zaslouženě vyhráli 23:21 a nám se ani na čtvrtý pokus nepodařilo finále a tím i tento turnaj vyhrát. Mezitím jsme měli několik hodin pauzu, protože jako šťastlivci turnaje jsme hráli první, předposlední a poslední utkání turnaje. Mezi naším posledním utkáním turnaje, kterým byla čtyřhra mužů, Monča se Šárkou vyhrály po velice krásném utkání čtyřhru žen proti sesterské dvojici Petře Pilařové s Lucií Pilařovou poměrem 2:1 na sety.  V úplně posledním utkání turnaje se hala doplnila a diváky v podobě účastníků soustředění, kterým jsme předvedli, že vyhrát není nutné, ale zvítězit je potřeba. První set nebyl proti dvojici Jan Segeč a Přemysl Voráč úplně v naší režii a soupeř jej získal 21:10. Úplně jsem nechtěl prohrát i druhé finále a po změně taktiky, která nám přinesla vítězné body a zápas se nám podařilo otočit a celkově vyhrát 2:1 na sety. Z pohledu naší čtveřice jsme byli asi nejúspěšnější herní páry na turnaji a to je fajn.

Ze zákulisí musím přinést ještě zajímavou informaci. Jako 3 zástupci extraligového družstva BaC Kladno jsme po dobu konání turnaje dostali všichni 3, tzn. Petr, Dan a Monča křeče. Nejdříve Petr, pak Monča a při předání cen já. Z mého pohledu je jasné, že jsem sice nejstarší v týmu, ale ještě něco vydržím :).

Autor: Dan