HRADECKÝ LEV ZAŘVAL PO 44

Na turnaj GPB dospělých Hradeckého lva (2 nejstarší turnaj v ČR) jsme vydali po pár leté odmlce a těšili jsme se na něj jako každoročně. Verča si prošla křestem v podobě vlčího vití při labutích (ti co již zažili vědí) a také jsme změnili taktiku přípravy, kdy místo aktivit jsme šli shlédnout nového Thora. No názor na film nechám každému, nechť si udělá sám. Příprava tedy proběhla příjemně a ráno jsme se těšili, jak si dobře zahrajeme. Los byl obstojný a přes šedivé mraky nám slunce přálo štěstí. Stejně ale jako v novém Thorovi, tak i na kurtu u mladší části výpravy neproběhly zápasy v mixu dle představ jak hráčů, tak mých. Holky to zhodnotili naprosto jednoznačně – spoluhráč nesmí být na kurtu chladný, je potřeba trochu emocí, na to se dá říct pouze „amen“. Mixa jsme vzali do rukou my s Evčou H. a prošli jsme do druhého kola, kde nám bohužel nevyšly koncovky a bylo to kolo konečné. V singlu jsem se těšil, že chlapci předvedou, na co mají a konečně prolomí brány druhých kol. Miki začal dobře své první kolo proti Nejdeckému J. Klimajovi, ale Jan je zkušený bojovník a Mikimu se nepodařilo navázat na dobrý 1 set a ty zbylé prohrál. Olda čekal dlouho na svého soupeře, který nechtěl opustit pavouka v mixu. Bohužel soupeř byl dobře rozehraný a Olda dnes uplatnil svou taktiku uspávače kober, ale ta, jak víme na Myšáka (jméno soupeře) nemůže platit. Tak zbyla ta čest nést prapor singlistů na mě a Verče. Bohužel pořadatel odeslal dívky hrát do jiné haly, a tak jsem neměl možnost vidět jejich počínání ani v singlu Verči ani v deblu Verči s Áďou. Holky se k nám vrátily spokojené s 1 výhrou a informací, že debl je bavil, ale ať se neptám na výsledek. U mě je singl záležitost okrajová, ale když soupeř jinak nedá vrhnu se i na něj. První kolo bylo zajímavé a po pomalém rozjezdu jsem zvítězil k překvapení mnohých. Druhé kolo bylo prima proti mladé naději a jeho ostych mi pomohl do kola 3 tího. Zde jsem se těšil, že by to mohlo být čtvrtfinále a na tréninkách bych se mohl mlaďochy prohánět s cejchem čtvrtfinalisty. Jen osud opět zasáhl a když jsem před zápasem vytahoval poslední míček z tuby, cítil jsem, že osud má jiné plány. No nejenom osud, ale i můj soupeř měl se mnou jiné plány. Vítezství to rozhodně nebylo, ale s pocitem dobře odehraných singlů jsem se odbelhal směr Kladno:).

Tak toť vše a věřím, že toho singla budou brzo hrát ti, které na tréninku společně s Vikim, tréňou (ten motivuje slovem Hni se konečně) motivujeme pokřikem RYCHLEJI.

Tady je fotodokument, že Miki opravdu stále s raketou v ruce čistí podlahu - tady si vzal napomoc ještě mop:)

autor: Dan