JAK JSEM DOBYL SNĚŽKU A DOBIL SEBE

15 není jen číslo ledajaké, ale číslo 15 dobrodruhů, kteří se nebáli i letos pokořit krkonošský masiv, zrádnosti letošního počasí, a především nástrahy v podání neuvěřitelných dobrot naši paní domácí, alias šerpy v základním táboře Heidy.

Putování to nebylo ledajaké, potkali jsme 2x zmiji (Martin provedl fotodokument i přes speciální horolezecké vybavení bezbotbos), my zjistili, že v některých třímá opravdu medvěd a jediná šance jak přižít jeho chrápání je, je ho udusit, hustopečská mandlovice má sílu jak v létě tak v zimě, když je dole vedro na Sněžce je stejně větrno a jak jsme oproti loňsku zjistili i víc jak 1 bouda, guláš na Sněžce znamená sakra rychlý krok směrem dolu, protože kleč je dosti nízká a hustá a nikde se člověk neschová, to že asi vymřeme po meči je jasné, protože kluci spotřebují více laku na vlasy než holky a holky si ty tašky raději nosí samy, to že ráno kolem 5:30 vychází slunko na Sněžce je dobrý údaj na příští výstup, že ráno ještě teplé lívanečky paní domácí udělají krásný celý den, že Honzík zjistil, že existují holky a Luki se tomu brání a no prostě vyražte s náma, ať víte co se ozývá z vrcholku hor při letícím špuntu od šampíčka:. Zase za rok výprava bude připravená.

autor: Dan