MČR S VŮNÍ RŮŽÍ A SÁDRY

Dnes se naposledy vrátíme k MČR 17, které se uskutečnilo v Českém Těšíně. Byl to turnaj, který nám připravil nejedno krásné překvapení. Cestou do Těšína po rekonstruované D1 jsme nedbali informací z ověřených zdrojů a krásně jsme projeli. Po cestě jsme potkali jednu dvojici z Křemže, která se nás ptala na cestu a protože jsme slušně vychovaní cestovatelé z Kladna, tak jsme je do Těšína dovedli. Dokonce jsme se obětovali až tak, že jeden člen naší dvoučlenné posádky přisedl do Křemžského vozu a navigoval přímo. Přivítání v Těšíně bylo přímo úchvatné. Někteří členové organizačního výboru nemohli skrýt své dojetí z našeho příjezduJ. Přes všechny tyto situace se osud posledního turnaje U17 začal vyvíjet příznivě. Halu jsme si vyzkoušeli v rámci domluveného tréninku, jen nám chyběl jeden hráč. I tuto komplikaci jsme vyřešili. Ubytování jsme měli zajištěné také, na hotelu jsme se potkali se starými známými, které jsme viděli týden před tím v Liberci. Někteří účastníci Libereckého MČR byli tak dojati z našeho opětovného setkání, že jsme si museli znovu vyprávět své zážitky z minulého týdne, aby paměť mala doplněné malé mezery v událostech MČRU13J. Aby příprava byla perfektní, tak Jovanku jsem svěřil do rukou rodiny Zelenků a sám jsem se jal získat rozhodčí na svoji stranu:). Setkání s rozhodčími bylo úžasné, ostatně jako vždy. Někteří umí tak krásně zpívat, mnoho mladých slečen z Těšína tento pěvecký výkon velice ocenilo druhý den ráno v hale. Je úžasné vědět, že pokud se nám konečně ve světě nepodaří prosadit se na poli badmintonovém, můžeme vytvořit novou disciplínu a tou bude zpívající badmintonista rozhodčí.

K samotnému turnaji se dá říct jediné, byl krátký a intenzivní. Jovanka hrála všechny 3 disciplíny, ale osud si spíše zahrál s ní. V prvním utkání smíšené čtyřhry nastoupila po boku Petra Berana jun.. Před zahájením utkaní jsem byl ze strany Petra Berana sen. delegován, jako vhodný adept na zahřívače lavičky za kurtem. Od Petra jsem dostal, cituji tuto radu: „soustřeď se na to, aby vyhráli první set, víš, že ty ti nejdou koučovat“. Namítl jsem něco v tom smyslu, že je potřeba vyhrát 2 sety, ale Petr trval na svém. Dodržel jsem slíbené, první set vyhráli. Druhý set bohužel nezačali nejlépe, ale v prostředku srovnali stav, bohužel uklidnění hry, způsobené dotáhnutím stavu znamenal chyby a prohraný dýhy set. Snažil jsem se Jovču s Peťou povzbudit a ordinoval jsem tajnou trenérskou radu: přes síť a do hřiště. Třetí a rozhodující set se nevyvíjel úplně podle našich představ, ale pozitivní bylo, že bojovali stále. Situace hodná malého hororu se udála za stavu 20:12 pro soupeře. Jovanka se rozhodla poprvé nedodržet stanovené pravidlo o nesouvání na míče dozadu a jala se pomoci Petrovi. Bohužel Peťa se rozhodl dublovat toto úsilí přesunem na stejný míč. Když jsem se díval, jak se obě tělesa přibližují a znamená to pouze zaseknutou raketu do jedné hlavy a vytlučené zuby z druhé hlavy, tak najednou zasáhla badmintonová sudička a toto se nestalo. Bohužel ale ke kontaktu došlo a Jovanka po střetu zůstala ležet na zemi s hodně bolestivou grimasou v obličeji. Jak očití svědkové dokládají, její bolest byla vykoupena odehraným míčkem formou prasátka. Touto cestou apeluji „důrazně“ na úpravu zápisu o zápase na stav 20:13, nebo ještě lépe nové odehrání celého utkání:). Místo dalšího hraní jsme jeli poznávat krásy nemocničního zařízení.

Co závěrem: Poděkování organizátorům za rychlou reakci a zajištění pomoci v Třinecké nemocnici, děkuji všem, kteří upřímně nabídli pomoc v této situaci. V Třinecké nemocnici se o nás dobře postarali a pro mě osobně byl úžasný zážitek s panem na rentgenu. Když má někdo po rukou více tetování jak já, tak mi ani nevadí, že mu vůbec nerozumím, jakou řečí mluví:).

Velké poděkování patří celé rodině Beranových.  Tak krásné pondělí a ten výraz Jovanky po doražení velké kytice růží jsem u ní již dlouho neviděl. Vše špatné je k něčemu dobré, díky této skutečnosti víme, že i přes snahu některých lidí je v badmintonu ještě pár lidí, kteří ví, co znamená fair – play a být gentleman:).

autor: Dan