Ohlédnutí za soustředěním I.

Byla by velká škoda nevrátit se k tak úspěšné a pro nás klíčové akci, jakou je letní klubové soustředění ve Zbraslavicích, tak jsem se, jak je mým zvykem, rozhodl Vám některé momenty připomenout slovem či obrazem a dát Vám možnost tak trochu nakouknout do zákulisí, kde se tým trenérů snaží Vám přichystat program na každou minutu našeho společného soužití.

Dnešní ohlédnutí bych nazval OBAVY. Před každou naší společnou akcí panují v realizačním týmu obavy. O tom není pochyb. Co jsme zapomněli doma? Nezraní se někdo? Nebude úmorné vedro? Co budeme dělat s dětmi, když bude pršet?…  Z našeho hodnocení soustředění již víte, že se nikdo nezranil, horko nebylo, déšť nestojí za zmínku a pokud jsme něco zapomněli, tak jsme na to ani nepřišli. Naše největší obavy vzbuzovalo chování nováčků (teď nemám na mysli Anežku a Honzu) a jak to pojme fenomén Kryštof. Po tom, co Dana Svobodu postihly zdravotní komplikace, a účast musel vzdát, zbyla v týmu pouze jediná novicka Linda. Musím přiznat, že před akcí jsem byl k její účasti velmi skeptický, ale až na poslední den vše zvládla dobře (někdy i s úsměvem), což jsem jí nezapomněl v hodnocení říci. (třeba ve vytrvalostním běhu nás přímo šokovala svým výkonem)

A Kryštof? Dostal čestné místo v mém a Jardově pokoji, a oba jsme netrpělivě očekávali, čím nás překvapí. A nezklamal!  Opravdu nás překvapil. Od tohoto čahouna s diagnostikovanou hyperaktivitou jsme byli připraveni na cokoli, kromě toho, čeho jsme se dočkali. Jen tu a tam se mu v očích objevil záblesk časů minulých, ale jinak se Kryštof prostě rozhodl, že dospí, co za předchozích čtrnáct let zanedbal. A tak spal v noci…

…spal po snídani…

…spal po obědě…

…spal po tréninku…

…spal i na tréninku

Za všechny účastníky jsem rád, že se naše obavy nenaplnily a vše proběhlo tak jak mělo. Nebo ne?…     

Marek