Ohlédnutí za soustředěním IV.

Protože venku se o slovo hlásí stále hlasitěji paní Zima a nevlídné počasí neumožňuje zahrádkářské práce, je myslím na čase, připomenout si opět něco pozitivního ze sluncem zalitého léta a zahřát se alespoň smíchem a dobrou náladou. Pro dnešní, skutečně navlídný, den jsem přichystal něco opravdu výživného.

Dneska bych se rád věnoval vynalézání, vývoji, výzkumu, testování a zavádění nových technologií do našeho života, čemuž vděčíme za naše současné postavení na evolučním žebříčku. Tento proces od prvotní myšlenky po konečné začlenění do běžného života je, jak se říká, běh na dlouhou trať. Pokud vše dopadne dobře, otec myšlenky je plácán po ramenou a zaslouží si uznání vědecké i laické veřejnosti, o finanční otázce ani nemluvě. V opačném případě neúspěšný objevitel sklidí posměšky okolí a upadne v zapomnění. Přesto bych Vám dnes chtěl některé slibné, leč slepé, uličky představit. Do soutěže, kterou jsme vyhlásili a jejímž cílem bylo vymyslet něco, co by nás posunulo o kousek dál před konkurenci, se bohužel přihlásili jen tři zájemci o celosvětové blaho. Ostatní pravděpodobně odradila podmínka, že musí svůj nápad uvézt v život ještě během soustředění. Dan přišel s převratnou novinkou, která by trenérům umožňovala velice jednoduše kontrolovat úsilí, s nímž jeho svěřenci provádějí svá cvičení. A po vzoru velkých matematiků a fyziků stanovil větu Danovu:“Zvýšení teploty podrážky je přímo úměrné vynaložené námaze.“ To znělo dobře a mělo to svou logiku. Ale pokusný vzorek ne a ne spolupracovat. Ať Dan Oldu honil po kurtu, jak chtěl, od gum se prostě nečoudilo.

Pokus tvrdošíjně opakoval znovu a znovu a své věty se nechtěl vzdát.

S nastávajícím večerem pomalu začal propadat šílenství, ale kýžený výsledek se nedostavil…

Také moje revoluční myšlenka „Vakuování dětí z důvodu jejich větší skladnosti“ a tudíž navýšení přepravní kapacity vozů pro dopravu dětí na turnaje byla vědeckým konsiliem zavržena. A to díky extrémně krátké životnosti takto upraveného hráče. Přiznávám, asi jsem někde udělal chybu ve výpočtu, ale proč tuto geniální myšlenku opouštět kvůli takovým banalitám…

Se zajímavou myšlenkou na obrovskou úsporu času přišel Jarda. Spočítal, nebudu uvádět přesná čísla, protože tuto myšlenku ještě úplně nezavrhl, že člověk za svůj život stráví obrovské množství hodin čištěním zubů, čemuž by se dalo zabránit a takto ušetřený čas investovat třeba do tréninku. Celý fígl spočívá v nanesení speciálního vteřinového lepidla na zuby, na jejichž povrchu se tím vytvoří tenká ochranná vrstva, která zabrání jejich dalšímu znečišťování. K jeho návrhu jsme byli zpočátku trochu skeptičtí, ale Jarda záhy rozptýlil naše obavy, a sám na sobě tento postup demonstroval…

Rád bych zde uvedl, že primář chirurgického oddělení kutnohorské nemocnice MUDr. Jiří Vavřík CSc. již kartáček odstranil. Na adresu nešťastného vynálezce však použil nepublikovatelná slova, většinou italská….

Marek