Tanec na kurtu

Mnohokrát už jsem od Dana během tréninku slyšel dobře míněnou radu, že se po kurtu musím pohybovat elegantně a ladně, doslova tančit. Přestože se jeho doporučením řídím a neustále se snažím přesunout se od mého dupáka blíže k baletu, pořád se mi to z nějakého neznámého důvodu nedaří a nedaří.
Poslední dobou už jsem z toho byl dost zoufalý a začínal jsem uvažovat nad velmi krajními řešeními (přičemž navštěvování hodin tance patřilo k těm nejschůdnějším), ale sobotní Kladno Cup všechno změnil. Když jsem totiž pozoroval, jak se Dan po kurtu pohybuje, došlo mi, že má na mysli úplně jiný tanec, než jaký jsem si já celou dobu představoval. Tanec, který nemá s baletem pranic společného. Tanec, jehož kořeny sahají až do samých počátků civilizace, kdy primitivní lidé rytmickým pohybem (většinou kolem ohně) zaháněli zlé duchy a prosili své bohy o dobrou úrodu.

Povzbuzen tímto úspěchem jsem si začal všímat i ostatních hráčů našeho klubu a doufal jsem, že i u nich naleznu inspiraci. Má očekávání se vzápětí vyplnila, přestože jsem zaznamenal, že co se týče evoluce tance, jsou ostatní o pěkných pár desítek tisíc let před Danem. Inspirace baletem u nich byla zřejmá, což dodávalo pohybu po kurtu úplně jiný rozměr.

Šamanský tanec ala Dan, nebo balet ve stylu ostatních? Co si jen zvolit? Jakou cestu následovat? Takové myšlenky mi vířily hlavou a já se ne a ne rozhodnout. Pak mi však pohled padl na Peťu hrajícího opodál, a mé dilema se ještě zhoršilo, protože jeho styl měl taky něco do sebe - ať už se jednalo o prvky rock’n’rollu, nebo o jeho vyhlášený skok inspirovaný krasobruslením (všeobecně známý jako trojitý Hohenberger).

Po zralé úvaze jsem si konečně vybral, a svůj nový styl jsem začal aplikovat hned v následujícím zápase. Bylo to těžké rozhodnutí, ale nelituji ho – ostatně vzít si od každého něco má své výhody.
Lehký baletní postoj jen na levé špičce, rock’n’rollové držení paží a především šamanský podřep v kombinaci s primitivním výrazem našich pravěkých předků.
Ano, konečně mám svůj styl!