Turnaj U11, U13 a U15 na Hamru

První říjnovou neděli vyrazila výprava mladých kladenských badmintonistů na dětský turnaj do hlavního města. Turnaj se konal ve sportovním centru Hamr a zúčastnilo se ho 140 dětských nadějí tohoto sportu. Na patnácti kurtech si to rozdali hráči a hráčky kategorií U9, U11, U13 a U15. Kladenský BaC zde reprezentovala konečně trochu početnější skupinka ve složení: Honza Altera, Adéla Schořová, Michal Morávek, Vojta Volf, Adéla Srbová, Sonja Schořová, Vojta Dvořák, Pavlína Morávková, Míša Procházková a Kryštof Hartman. Děti mají různou výkonnost a rozdílně se jim dařilo také zde. Přes své pracovní zaneprázdnění jsem si našel trochu času a přišel je povzbudit, pomoci radou a podívat se na výsledky našeho snažení. Přesto, že jsem nemohl být přítomen celému turnaji, dovolím si zhodnotit výkony našich hráčů, které jsem měl možnost vidět. Pavlínka – měla to velmi těžké, jeden z prvních turnajů a ve startovní listině jedna lepší hráčka než druhá, nicméně bojovala, co to šlo a nakonec nějaké body uhrála, snad jí to povzbudí do další práce. Míša – startovala v nejstarší kategorii a turnajů také nemá moc odehráno, zahrála asi svoje maximum, pochvalu zaslouží tradičně za bojovnost, chtělo by to trochu více techniky, ale rozhodně chválím. Kryštof – tradičně odehrál svůj standart, nezklamal, ale nepřekvapil, techniku úderů a pohybu nahrazuje silou a bojovností, bohužel to bude stačit čím dál tím míň. Vojta D. – druhý turnaj v životě a to se muselo projevit, bojoval, ale sráželo ho neustálé vztekání a nedostatek zkušeností, v posledních zápasech se trochu uklidnil a výsledek se dostavil. Vojta V. – stále stejná písnička, chtělo by to trochu razantnější útok, prodloužit podání a nahecovat se na zápas. Adéla Sr. – v prvním zápase si poranila koleno a v druhém kotník, můžu jen spekulovat o tom, jak probíhala předzápasová rozcvička, přesto v posledních zápasech vybojovala body, bojovnost dobrá, ale v těžších zápasech taktika skoro nula. Sonja – po dvou kolech vedoucí hráčka, doufám, že si to vyfotila, protože bohužel ve zbylých zápasech už nepřidala další body, díky svému umístění dostala možnost si zahrát se špičkou, což je super, ale přesně bylo vidět propastný rozdíl v taktice a herním pojetí. Honza – absolutní pochvala, od začátku do konce bojoval jako lev s o několik let staršími chlapci a pár vítězství se dočkal, hodnocení devítek vyhrál. Michal – přivezl stříbro, takže by se dalo říci, že super, ale omyl! Jakmile mu vyhlásí zápas s Janouškem, Horou…, skloní hlavu, svěsí ramena a výkon je poloviční bez nasazení, protože s NIMA nemůže vyhrát! Asi jediný kladenský hráč, který vydělal na systému hry na tomto turnaji. Po dvou snadných výhrách, jednom vyrovnanějším zápase a jedné prohře s „neporazitelným“ 7.Horou si bohužel nezahrál ani s 1., 3., 4., 5., nebo 6.hráčem konečného pořadí. Což je škoda, protože právě kvůli těmto zápasům má cenu někam jezdit. Adéla Sch. – dvě povinné výhry nad slabšími hráčkami a prohra s o sedm parníků lepší Luckou Krpatovou nestojí za řeč. Co ovšem stojí nejen za zmínku, ale rozhodně za pochvalu byl zápas mezi úřadujícími královnami Kladno Junior Cupu kategorií U9 Adélou a U10 Patricií Klailovou ve kterém na konec byla spokojenější ta mladší. Byl jsem svědkem nejlepšího výkonu Adély v jejím krátkém sportovním životě. Toto byl zápas, z kterého trenéři čerpají energii do další práce. Škoda, že předvedený výkon nebyl oceněn i medailově, protože díky sytému hry se mezi Adélu a nedostižnou Krpatovou  vmáčkly další čtyři hráčky včetně Klailové, které buď nehrály s Adélou nebo s Luckou. Celkově musím výpravu pochválit, ale neusnout na vavřínech a pracovat na technice a hlavně taktice. Bojovnosti máme dost, protože "My jsme Kladno, co jste vy?" 

Ještě si neodpustím pár slov k organizaci turnaje. Já, jako organizátor nespočtu turnajů všech věkových kategorií i úrovní, vím velmi dobře, jak náročné je uspořádat dobrý turnaj a jsem dalek toho, abych kritizoval dobrovolníky, kteří ve svém volnu tráví hodiny u počítače při tvorbě propozic, přihlašování hráčů, vymýšlení systému hry či zapisování výsledků a další hodiny v tělocvičně v obležení dětí, rodičů a trenérů. Neudělám to ani dnes, byť nám přišlo trochu podivné, že kategorie U15 hrála 6 zápasů, U13 jich hrála 5 a U11 pouhé 4 zápasy. Švýcarský systém je fajn, ale jeho výhoda se projeví právě tak od šestého zápasu dále! To se konečně začnou potkávat hráči stejné úrovně. Proto bych dalším organizátorům dětských turnajů spíše doporučil, aby zvážili, zda nevzít do hry méně hráčů a nechat je více zahrát, nebo zkrátit sety, prodloužit hrací dobu, nebo zvolit jiný systém hry, který by nabídl hráčům (zvláště v nejmladších kategoriích) konfrontaci s co nejvíce soupeři.

Marek